úvod

Milan Matyáš Deutsch se posledních 10 let věnuje především herectví a autorské divadelní a filmové tvorbě. S divadelní skupinou pod pedagogickým a režijním vedením Eriky Merjavé vystupuje ve Vršovickém divadle MANA, kde účinkoval v divadelních hrách Imaginárium H. Ch. Andresena, Alfréd a Josefína, Nesmrtelní 2095, Večírek, Matylda a její sny. Vlastní scénář napsal k politické satiře Červený Kukiš, kterou Vršovické divadlo MANA úspěšně uvedla v roce 2017 v sérii vyprodaných představení. V roce 2018 napsal předlohu a scénář původního muzikálu pro divadlo SEMAFOR pod názvem Alice, Alenka a voda živá. Ztvárnil také řadu filmových rolí – např. hlavní roli ve filmu Very Ipser a Simona Coatse „DRIVE“ nebo ve filmu amerického režiséra Jamese Hilla „Hezký velký strom“ a Obeda Wilsona „Thin line“.  Milan také ztvárnil hlavní role v parodii na bondovskou klasiku „Agent 00 – Mission Palermo“ a ve filmu autorské dvojice David Stejskal – Ján Deák „Amor Labori„.

Od roku 2006 Milan podporuje české umělce v oblastech malba, grafika, fotografie, hudba a poezie, pro které založil charitativní organizaci pod názvem E-MOC-E. Tento projekt již pomohl čtyřem stovkám umělců ke 40 výstavám a koncertům v řadě galerií a hudebních klubů. Mezi porotci a podporovateli projektu byla řada známých osobností české kultury (např. Lukáš Hejlík, Chantal Pouillain, Ester Kočičková, Kateřina Pospíšilová, Elena Sonenshine, Marta Marinová a další).

Před osmi lety založil Milan hudební skupinu Xarisma a na sólové pěvecké dráze vydal hudební CD Some of my favourites. S americkou zpěvačkou Janelle Newman nazpíval již v roce 2006 dva duety. V roce 2018 nazpíval duet s Martinou Balogovou „Bez tebe netančím“. Aktuálně pracuje Milan v roli textaře a producenta s česko-kanadským autorem hudby a zpěvákem Davidem Vostrým, autorem hudby a vokalistou, na nových písních pro Martinu Balogovou. V tandemu s Davidem Vostrým také dodal texty pro písně na nové CD skupiny Lollypopz. V roce 2020 vydává své již 3. autorské hudební album s názvem „Česky“.

Umění v různých podobách se Milan věnuje přes 20 let. V roce 2004 uspořádal charitativní výstavu fotek Malajsie, krásně barevná Asie (Jindřišská věž, Praha), jejíž výtěžek putoval do pražské ZOO na chov ohrožených želv. V roce 2005 navázal podobnou výstavou pod názvem miss Venezuela (Kotva, Praha). V roce 2011 nafotil sérii fotografií na podporu Japonska postiženého Tsunami pod názvem Katka pro Japonsko. Tuto výstavu zaštítila svým jménem vicemiss Kateřina Pospíšilová a obsahovala portréty známých osobností, kterým osud Japonska nebyl lhostejný. Retrospektivní knihu fotografií Můj subjektivní pohled objektivem vydal v r. 2013 a jejím prodejem podpořil aktivity UNICEF v afrických zemích. Nafotil také portréty hokejisty Patrika Eliáše, které také vystavil v Jindřišské věži. Milanovy fotografie publikovaly časopisy Instinkt, Lidé a země, Koktejl a Lidové noviny.

Nejnovější příspěvky

Rozhovor v magazínu AHA pro ženy 27.10.2020

Sen o herectví jsem si splnil!

rubrika: Na dobré cestě

MILAN DEUTSCH (47) ZÁVODNĚ TANČIL, KARIÉRU UKONČIL KVŮLI ZDRAVÍ * UMĚNÍ SE PŘESTO NEVZDAL

NIKDY NENÍ POZDĚ JÍT SI ZA SVÝM SNEM, O TOM BY MOHL VYPRÁVĚT MILAN MATYÁŠ DEUTSCH (47). I KDYŽ ODMALIČKA MILOVAL UMĚNÍ, ŽIVOT HO VEDL JINOU CESTOU. AŽ PŘED ČTYŘICÍTKOU SE ROZHODL, ŽE TO CHCE JINAK. ZAČAL SE VĚNOVAT HERECTVÍ, PSÁT, TOČIT, A DOKONCE SI ZAHRÁL HRÁL ČESKOU VARIANTU JAMESE BONDA.

„Jako kluk jsem hodně tíhl k umění. Měl jsem rád hudbu, výtvarno, pohyb, dokonce jsem závodně tancoval latinskoamerické tance,“ začíná své vyprávění. Za vším nejspíše stály spletité rodinné kořeny. „Polovina rodiny pochází ze Slovenska a druhá polovina z jižní Moravy. Ale moje babička byla maďarská Romka, dědeček zase velmi tajuplná osoba. Slovák, který se jmenoval Deutsch. Už tam je jasné, že kořeny má jinde. Proto mám podezření, že v mém případě jde o židovsko-romskou kombinaci, ale nemám to potvrzené,“ říká. Prarodiče se potkali na Slovensku, v malé vsi u Trnavy. Brzy po skončení druhé světové války ale sedli na vlak a odjeli hledat práci do Jablonce nad Nisou. „Babička byla extrémně inteligentní, velká osobnost, snědá Maďarka, děda měl až šlechtické vystupování, do devadesáti let chodil v obleku, tancoval,“ svěřuje. Oba prarodiče přitom pracovali u stroje – dědeček ve sklárně, babička ve výrobně nákladních aut. „Maminka je z Moravy, ale má taky zvláštní kořeny. Hodně jejích předků přišlo ze Slovenska a můj pradědeček má záznamy v židovských knihách,“ říká. Také dědeček z maminčiny strany měl velké taneční nadání. „Ve mně se to všechno zmixovalo a táhlo mě to k umění,“ dodává. V Jablonci nad Nisou, kde se narodil, se necítil ve své kůži. „Bylo to peklo. Studené město, sport, běžky. To jsem nesnášel. Táhlo mě to na jih, kde bylo teplo, temperamentní lidi. Měl jsem pocit, jak kdybych sem nepatřil, a někdy to bylo strašně silné,“ prozrazuje s tím, že kamarády si vždy hledal jinde, v Itálii, nebo na Kubě.

Život v ohrožení

Odmalička měl sen, že bude hrát a zpívat, objeví se na plátně i na jevišti. „Stavěl jsem si vzdušné zámky, byl jsem snílek. Ale neměl jsem na to dostatečné sebevědomí. Bál jsem se to někomu říct,“ svěřuje. V pubertě nevěděl, kam dál. Rodiče ho nasměrovali na ekonomickou školu, začal studovat zahraniční obchod a pak přešel na vysokou školu ekonomickou.
Tíhl k diplomacii a mezinárodním vztahům. Umění národním vztahům měl jako koníčka. „Ale věnoval jsem se mu spoustu u času. Pořád jsem tvořil, celé dny jsem maloval. Závodně jsem tancoval a snadno jsem vyhrával soutěže. Měl jsem v krvi rytmus, latinskoamerické tance,“ vypráví muž, který měl našlápnuto k velké taneční kariéře. Jenže pak přišel zlom – na vysoké škole přišly velké zdravotní problémy a vážná operace. „Zasahovala až do míchy a já musel úplně nechat tance. Tehdy jsem myslel, že je konec světa. Dlouho trvalo, než jsem se psychicky vyrovnal s tím, že nebudu mistrem v tancích,“ říká. Až později pochopil, že se mu otevřely nové možnosti. Začal fotit, vystavoval, ale cítil, že ho to dostatečně nenaplňuje. A tak založil projet E-MOC -E a začal pomáhat nadějným umělcům, velkou oporou mu byla herečka by Chantal Poullain. Celkem už jich podpořili pět set. Všechno je
ale na úkor něčeho – pomáhal, sám ale přestával tvořit. Naštěstí se oženil se svou láskou z vysoké školy, Erikou, která měla podobný osud jako on – chtěla hrát, ale rodiče si přáli, aby měl »seriózní« vzdělání, a tak ji dali na ekonomku. I když manželství po šesti letech skončilo, zůstali kamarády a byla to právě ona, kdo ho přivedl k divadlu. Začala hrát, učit, pořádat herecké kurzy – Milan se do jednoho přihlásil, ale odhodlal se k tomu až ve čtyřiceti. „Od té doby začalo mých nejkrásnějších sedm let. Zjistil jsem, jak jsem zablokovaný, dlouho jsem neuměl otevřít emoce,“ říká. Podařilo se, nabyl sebevědomí a přišel zlom – věděl, že jeho místo je na jevišti nebo před kamerou. Začal hrát ve Vršovickém divadle MANA, inscenoval vlastní muzikál Alice, Alenka a voda živá v Divadle Semafor, točil reklamy i filmy, hlavně se zahraničními produkcemi.

Český Bond

Letos si splnil svůj největší sen. „Když jsme jeli na jaře jsm do milovaného Toskánska, v jedné hospůdce v centru Florencie jsme začali vymýšlet vtipný příběh o agentovi, který by byl to antihrdinou, a vše a okolo něj by bylo italské. Tak vznikl příběh. Já napsal scénář hned po návratu domů a v srpnu jsme jeli zpět se štábem natáčet první scény,“ vysvětluje. Stal se agentem, kterého kvůli právům pojmenoval 00, jde však o obdobu Bonda. „Je ale tak trochu nešika, často nemá žádnou práci, není sebejistý. Taky byl jako dítě odložený v dětském domově na severu Itálie, proto také nemá rodinu a minulost. Ideální agent do tajných služeb. Rozhodně to není sukničkář. Dívky kolem sebe bere dost s odstupem. Důvody toho se dozvíte ve filmu,“ usmívá se. Film má krátce po premiéře a je pod názvem Agent 00 Mission Palermo k vidění na YouTube. Do natáčení se vrhl naplno, i když nebylo snadné. „Hlavně dlouhé natáčení pod vodou bez dechu, kdy jsme museli vypadat, jako by nám nic nechybělo. Když jsem vylezl z bazénu, celý den jsem viděl rozmazaně a trochu se bál, jestli se mi vůbec vrátí zrak,“ líčí. Když není krize, živí ho dnes herectví asi z poloviny, přesto zažívá nejšťastnější období. „Přišel jsem na to, že nikdy není pozdě plnit si sny. Jen se nesmíte nechat odradit. I když vám život hází klacky pod nohy, všechno jde, jen se nesmíte vzdát,“ zakončuje Milan.

Foto: Bývalá manželka Erika mu pomohla ke splnění hereckého snu.
Foto: Jako dítě miloval moře, v rodném Jablonci se cítil jako cizí.
Foto: Při natáčení filmu o agentovi 00 musel být dlouho pod vodou.
Foto: Na jevišti se cítí nejlépe, proto doufá, že se tam bude moci brzy vrátit.
Foto Filip Koršinský, archiv M. Deutsche

 

  1. Milan si zahrál na TV Prima Napsat komentář
  2. Milan vystoupí v kabaretu Des Péches Napsat komentář
  3. Milan v titulní roli české parodie na „bondovky“ Napsat komentář
  4. Foto ze křtu CD „Česky“ Napsat komentář
  5. Herecké zkušenosti ve 3 minutách Napsat komentář
  6. Kreativita je kořením našeho života – můj rozhovor pro blog Víc než práce. Napsat komentář
  7. Blázniví Santové jsou hvězdy internetu Napsat komentář
  8. Být v kůži někoho jiného Napsat komentář
  9. Milan pokřtí své 3. CD Napsat komentář