Mořským želvám zvoní umíráček

Pražská zoo se od konce září účastní celosvětové kampaně na záchranu ohrožených želv

Jedním z potápěčských rájů je pobřeží Malajsie. Pod hladinou žije množství živočišných druhů, mezi nimi také mořské želvy.
Krásné, elegantní, obrněné a přitom snadno zranitelné.Když jsme se jednou brzo ráno vydali na Želví pláž na ostrůvku Perhentian Kecil, východně od pevninské Malajsie, čekalo nás nemilé překvapení. Dlouhé stopy v písku naznačovaly, že právě tady mořské želvy kladly v noci vejce, aby se potom pomalu odšouraly zpátky do vln a odpočívaly na písčitém dně Jihočínského moře. Jen kousek dál jsme ale potkali domorodce, jak potichu slídí mezi hnízdy a vybírají vajíčka. Když jsme pár dnů poté ve tři hodiny ráno na pláži pozorovali krásnou karetu, jak v dobré víře v zachování rodu klade svoji snůšku vajec, aniž by se nechala kýmkoli vyrušit, můj zájem o želvy a jejich osud začal narůstat.
Po návratu do Prahy jsem navštívil kurátora plazů v pražské zoo, Petra Velenského. O želvách a jejich šanci na přežití vyprávěl neveselý příběh.

Nepřátelé na každém kroku

Mořské karety kladou vajíčka na stejné písečné pláže, kde se kdysi samy vyklubaly. Ročně snese samice několik set vajec, což se zdá jako obrovské množství. Příroda ale dobře ví, proč to tak zařídila. Ze všech vajec totiž kvůli přirozeným nepřátelům přežije možná tak jedno procento.
Na vejce si dělají zálusk malé kunovité a psovité šelmy, ptáci, ale i krabi. Když se želvičky vylíhnou (podle podmínek a druhu jim to trvá 1,5 až 3 měsíce) a vydají se k moři, jsou oblíbenou pochoutkou racků i spousty dalších suchozemských predátorů. Ani moře jim ale žádnou ochranu nenabídne. Naopak. Tady už na ně čekají větší ryby a mořští dravci. Až dospělá želva je dobře „opancéřovaná“ pevným krunýřem, který ji chrání před útoky predátorů. Proto se také dožívá vysokého věku (mořské želvy více než 50 let, některé další druhy i přes sto let). Sté narozeniny ale oslaví, pouze pokud jí nezlikviduje člověk – nepřítel ze všech nejzákeřnější.
Sběrači vajec, které jsem v Malajsii potkal, jsou jen zlomkem toho, co snižuje želví šanci na přežití. Svoji daň si vybírá také stoupající turistický ruch. Představte si želvu, která hledá klidnou pláž, aby nakladla vejce. Pokud ale vidí pobřeží plné turistů, hluku a světel, raději zůstane v bezpečí moře a zkouší to jindy. Tak se může stát, že vejce „vyloží“ na dno, kde je samozřejmě čeká zkáza.
Když želva najde klidnou pláž, vyhloubí v písku ploutvovitými končetinami díru, snese vejce a hnízdo zahrabe. Zpátky k moři vede samici jako kompas odraz měsíce na hladině. Ovšem pokud na pobřeží září řada hotelů, zmatený živočich se vydá místo do vody opačným směrem – což mu bývá osudným.
Samo pozorovaní želvám podle Petra Velenského neuškodí. Ovšem pouze v případě, že víte, jak na to. Ve chvíli, kdy samička vylézá na břeh, je asi nejzranitelnější a snadno podlehne stresu. Když se ale v klidu dostane až k vlastnímu kladení do pracně vyhrabané díry, už jí ničím nevyrušíte. To je vhodná chvíle potichu přidřepnout a tuhle jedinečnou podívanou sledovat. Právě takový zážitek je nejlepší osvětou. Organizované výpravy na noční pozorování želv s doprovodem zkušeného průvodce mohou pohled turistů na tyto živočichy podstatně změnit.

Igelitový sáček místo medúzy

Za úbytek želv může také znečištění životního prostředí. Mizí i mořské rostliny a drobní živočichové, které želvy konzumují.
Asi nejsmutnější konec potká řadu kožatek velkých, které jsou největším druhem želv na světě a dorůstají až 2 metrů délky. Živí se medúzami a právě to se jim často stává osudným. Igelitový pytlík je totiž od medúzy k nerozeznání. Našla se řada mrtvých jedinců vyvržených na břeh poté, co si na takovém igeliťáku pochutnali.
Ani organizovaná ochrana želv a snaha o jejich umělé rozmnožení v zajetí mnohdy nepomůže. Mořské želvy se v lidské péči nechtějí množit. Díky svému navigačnímu systému si pamatují pláž, na které se vylíhly. I když při svém putování urazí dlouhé vzdálenosti, vrací se, aby potomky přivedly na svět ve svém rodišti. Právě proto se nemohou v zajetí rozmnožovat – nevědí totiž, kam vejce klást. Jejich naděje na záchranu se snižuje. O něco lepší vyhlídky na přežití mají želvy říční a suchozemské. Ty při troše štěstí přivádějí na svět potomky i v zajetí.
Těžiště ochrany mořských želv tkví v zabezpečení hnízdišť. V Evropě se to díky mezinárodním iniciativám odborných organizací a zoologických zahrad vcelku daří.
Mořské karety se například rozmnožují na území Turecka a Řecka. Oba státy chrání pláže, kam želvy kladou svá vejce, už dvacet let. Azačíná se to vyplácet. Nyní se vracejí první jedinci, kteří se na chráněných plážích vylíhli, což je dobré znamení. Už bylo také na čase. Současná želví populace ve Středozemním moři představuje jen zlomek původního stavu. Jako smutný příklad může sloužit 15 km dlouhý úsek pláže v Izraeli. V padesátých letech minulého století tam bylo kolem dvou set hnízd ročně. V roce 1989 už pouze jedenáct!

Nebezpečí číhá v čínských restauracích

V září odstartuje kampaň na záchranu želv, kterou podporuje v rámci asociace zoologických zahrad a akvárií (EAZA) a také pražská zoo. Klade si za cíl vytvářet takzvané pojistné kolonie, populace jedinců daného druhu v lidské péči, které se budou rozmnožovat.
Cílem kampaně je též působení na zmírnění jednoho z největších rizik, které ohrožuje želvy v jihovýchodní Asii i jinde: řada živočichů končí svou životní pouť v kuchyních čínských restaurací. Želvy se využívají i k výrobě léků. Tito živočichové se proto stávají vyhledávaným artiklem ilegálního obchodu.
Odstranit návyky pěstované po celé generace se asi hned tak nepodaří. Schůdnější řešení představuje umělý chov některých druhů želv na farmách. Je to menší zlo, které může zamezit hromadnému odchytu zvířat ve volné přírodě. Z jedné ilegální zásilky zabavené cestou na čínský trh pochází také 13 jedinců orlície bornejské, které si můžete prohlédnout v pavilonu plazů pražské zoo.
A nezapomeňte – až si budete užívat pikniku na své exotické dovolené, ukliďte za sebou odpadky a igelitové obaly, ty želvám opravdu nechutnají. Stejně jako vám teď snad nebude chutnat želví polévka…

Příspěvek byl publikován v rubrice textař a jeho autorem je Milan Deutsch. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář