Největší showman je dobrá show

Po dlouhé době jsem se na nový film vydal do kina. Důvodů je několik – mám rád muzikály s velkou výpravou, dobrý zvuk a některé filmy si plátno zaslouží. Tak jsem vyrazil rovnou na to největší plátno – do Imaxu. A jsem rád, že jsem zvolil velký formát. Ten filmu rozhodně sluší, protože právě výprava a taneční scény jsou jeho hlavní předností.

The greatest showman

Už z ukázek mi film trochu připomínal filmový muzikálový hit Moulin Rouge (2001 – to to letí!). A chvílemi jsem se nevyhnul srovnávání.

Velká romantická láska: Moulin Rouge jí díky dobrému scénáři a stavbě příběhu a vlastně i lehkému nadhledu zvládl s grácií. Showman zvládl ještě úvodní milostný příběh hlavního hrdiny (Hugh Jackman) k jeho dětské lásce a později manželce a matce jeho dětí v podání mé oblíbené Michelle Williams celkem obstojně a vkusně. Další milostné zápletky a dojáky, které následovaly, už byly pro mne trochu za hranou. Drobnou kritickou poznámku si také neodpustím směrem k dějové linii, ve které hlavní hrdina začne zastupovat a „produkovat“ vystoupení evropské operní divy Jenny Lind. Ta při svém vystoupení, kterým si podmaní americkou smetánku, nezpívá operním hlasem – ba dokonce bych se nezdráhal napsat, že její dokonalá róba (opět – díky dokonalé výpravě) je větší, než její hlas.

Film jsem si užil, má spád a je pastvou pro oči. Jak už jsem zmiňoval, taneční, některé aktobatické a pěvecké scény se povedly. Film rozhodně stojí za viděnou. Slabinou je podle mého právě nezvládnuté množství patosu, který se křečovitě drží zajetých modelů – hlavní hrdina žije americký sen, pomáhá „divným“ lidem z okraje společnosti, takže je to vlastně filantrop, láska mezi bohatým a chudou, chudým a bohatou a tak bych mohl pokračovat. To, co australský režisér Mouline Rouge Baz Luhrmann díky bravurnímu vyprávění příběhu zvládl na výbornou, nezkušený americký režisér Michael Gracey tak dobře nezvládl. Hraje na jistotu, sází za sebe vyzkoušené scény, jak rozněžnit diváka a podřizuje vše hlavně výpravě a – vlastně celkem logicky – velké show.

A perlička na závěr – film vznikl podle skutečného příběhu

Dávám 80 %.

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené a jeho autorem je Milan Deutsch. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář