Tato kniha vznikla jako výběr fotografií vystavených či publikovaných v posledních 25 letech. 13. 6. 2013 jsme knihu pokřtili a nyní je v prodeji. Zakoupením této publikace přispějete na projekty UNICEF v oblasti očkování dětí v Africe.
Počet stran: 96
Rozměr: 25×25 cm
Koupit knihu zde
[wpgform id=’856′]
Knihu zašleme na dobírku, případně je možno zaplatit ji převodem na účet 544765001/5500. U platby převodem na účet uveďte variabilní symbol, který vám po zadání vaší objednávky zašleme emailem.
K ceně bude přičteno poštovné a balné 60 kč při platbě předem na účet, 80 kč při platbě dobírkou.
Fotografie ze křtu knihy
O autorovi
Fotografii (a dalším formám umění) se věnuje se od dětství – začínal kresbou a grafikou, později (asi v patnácti letech) přišla malba olejovými barvami, poezie a vášeň pro uměleckou fotografii. V roce 2004 uspořádal první charitativní výstavu fotografií Malajsie, krásně barevná Asie (Jindřišská věž, Praha), jejíž výtěžek putoval do pražské ZOO na chov ohrožených želv. V roce 2005 navázal podobnou výstavou pod názvem miss Venezuela (Kotva, Praha). O rok později vystavil portréty osobností pod názvem ONA-ON opět v pražské Jindřišské věži a v Litoměřicích. V roce 2011 nafotil sérii fotografií na podporu Japonska postiženého Tsunami pod názvem Katka pro Japonsko. Tuto výstavu zaštítila svým jménem Kateřina Pospíšilová a obsahovala portréty známých osobností, kterým osud Japonska nebyl lhostejný. Během těchto let také publikoval několik svých cestopisů v Lidových novinách, časopisech Instinkt a Koktejl.
V roce 2006 založil, za podpory osobností české kultury, projekt e-moc-e, který vyhledává a podporuje umělce v oblastech malba, grafika, fotografie, hudba a poezie. Během sedmi let tak vznikla řada výstav a koncertů po celé České republice.
Texty z obsahu
Toulky světem
Z mých cest po světě vzniklo mnoho fotografií. Bylo velmi těžké z nich vybírat malý vzorek. Po návratu z Malajsie jsem potkal díky patronátu pražské ZOO a jejímu řediteli Petru Fejkovi, také kurátora plazů. Mluvili jsme dlouho o tom, jak jsou v Malajsii ohroženy želvy a on vyprávěl o problému, který je celosvětový a proto se ZOO zapojila do mezinárodního programu na jejich záchranu. Přidal jsem se i já. Výstava v Jindřišské věži byla prodejní a výtěžek putoval na chov ohrožených želv v novém pavilónu Indonézská džungle. Lidové noviny publikovaly můj článek „Želvám zvoní umíráček“. Rok poté jsem obdobnou výstavu se stejným cílem uspořádal po návratu z Venezuely. Spolupráce s pražskou ZOO, patronát venezuelské ambasády a podpora Jindřišské věže, to byly vlastně počátky mého aktivního fotografického života. Fotografie publikovaly časopisy Instinkt a Koktejl. V této kapitole jsou také fotografie z mých dvou cest na Kubu, z krátké, ale emotivně silné návštěvy Kambodži, Thajska a Singapuru.
Portréty
Cestovatelské fotografie mě přivedly ke snaze posunout se dál a věnovat se i dalším formám. Nejvíc mě lákaly portréty. Nejsem zastáncem umělých portrétů v ateliéru, na kterých je těžké vidět duši foceného objektu. Překáží mi tam silný make-up, silná světla. Proto jsem se pokusil zachytit řadu osobností – známých i neznámých – v přirozeném prostředí. Fotil jsem je takové, jak jsem je viděl a cítil. Silným momentem bylo jedno odpoledne, které jsem strávil s hokejistou Patrikem Eliášem v centru Prahy při focení jeho civilních portrétů. Výběr z nich jsem vystavil v Jindřišské věži pod názvem ONA-ON. Po letech jsem se ke stejnému formátu vrátil po tragické události v Japonsku. S Kateřinou Pospíšilovou jsme zorganizovali, nafotili a vystavili sérii fotografií s cílem pomoci postiženému Japonsku. Výstava v hotelu Mandarin Oriental měla název Katka pro Japonsko. Mou oblíbenou fotografií je Černá labuť, na které je světově známá primabalerína a moje kamarádka Bára Kohoutková. V této kapitole naleznete i první fotografie, které jsem před téměř dvaceti lety vyfotil a vyvolal.
Nebe nad Prahou
Tato série inscenovaných fotografií vznikla díky spolupráci s velkým týmem lidí. Modelové a modelky, oblečení značky Pepe Jeans, fotilo se na řadě míst v Praze. Trávili jsme víkendy na studentských kolejích, v soukromých bytech, barech i na střechách domů. Tam jsem si poprvé vyzkoušel, jaké to je fotit vlastní představy a zároveň spoléhat na ostatní lidi v týmu. Inspirací bylo téma osudů lidí, nad kterými bdí andělé. Někdy černí, jindy bílí, jak se osud posouvá od nudného průměru nahoru ke štěstí a dolu ke zkouškám. Inspirací byl také román, který jsem v tu dobu dopsal, ale nikdy nepublikoval. Tak alespoň malá ochutnávka toho, co ten příběh přinesl ve fotografiích.